Blog dobrá práce v obci

Web projektu dobrá práce

< Zpět na výpis článků

Život s exekucí v sedmi bodech

Autor: Adam Gajdoš, Radek Hábl

28. 04. 2020

Rubrika:

#článek

Co všechno obnáší exekuce a jak se v jejím důsledku mění sociální situace dlužníků a jejich rodin? Pro člověka, který na splacení dluhu nemá dostatek prostředků, bývá zahájení exekučního řízení vstupem na příslovečnou šikmou plochu. Exekuce do jeho života přináší řadu překážek, které úspěšné zvládnutí nepříznivé životní situace ještě více komplikují. Výrazné navýšení dlužné částky, zablokování bankovních účtů nebo stigmatizující záznam v Centrální evidenci exekucí neznamenají pouze velké riziko sekundárního zadlužení. Nepřímým důsledkem exekuce je často také ohrožení legálního pracovního poměru a ztížení přístupu ke standardnímu bydlení. 

1) Nárůst dluhu

Pokud se vymáhání dlužné částky dostane až do fáze exekučního vymáhání, navyšuje se celkový dluh o další náklady. U dluhů do 10 tisíc (tzv. bagatelních) se k dluhu připočítá minimálně paušální odměna exekutora a paušální náhradu výdajů v celkové výši 5.500 Kč, DPH a náklady právního zastoupení v exekučním řízení. U částek nebagatelních pak exekutor dostává navíc odměnu ve výši 15 % z vymáhané částky. Pokud je tedy předmětem vymáhání například částka 300.000 korun, exekutorovi náleží odměna ve výši 45.000 korun + DPH + náhrada výdajů. Toto navyšování může pak snadno vést k sekundárnímu zadlužování.

2) Zablokování všech účtů

Blokace bankovních účtů – běžných a spořících účtů, často ale také účtů penzijního připojištění či stavebního spoření – je jedním ze základních způsobů exekuce. Pokud je vymáhaná částka vyšší, než může dlužník v rozumném časovém horizontu splatit, způsobuje blokace účtu ohrožení pravidelných plateb, které dříve z účtu odcházeli. V současné situaci bývá navíc i exekučně nepostižitelná část příjmu na bankovním účtu obvykle duplicitně srážena, čemuž se majitel účtu (mezitím ponechán prakticky bez prostředků) může bránit leda složitým prokazováním původu peněz za účelem jejich zpětného vydání exekutorem. Jediným východiskem je v této situaci okamžité opuštění bankovního systému, v jehož důsledku je pak dlužník v 21. století odkázán na hotovostní platby (včetně výplaty mzdy či důchodu), případně na využívání cizích bankovních účtů. Při hledání zaměstnání pak tato praxe může také dlužníka motivovat spíše k práci “načerno”.  

3) Příjmy snížené na úroveň nezabavitelného minima

Obnos, který musí dlužníkovi z příjmu (mzdy, důchodu, podpory v nezaměstnanosti, rodičovského příspěvku apod.) po exekuční srážce zůstat, se odvíjí od výšky čistého příjmu, počtu vyživovaných osob a od toho, zda existují i tzv. přednostní pohledávky - např. výživné, dluhy vůči státu, náhrada škody apod. Výše nezabavitelné částky je však (zvláště v případě rodičů samoživitelů či jednotlivců bez dětí) tak nízká, že již samotné zahájení exekuce pro dlužníka a jeho rodinu často znamená pád do dluhové pasti. Dluhová past spočívá v neschopnosti hradit z exekucemi redukovaného příjmu obvyklé finanční závazky (nájem, energie, pojištění, jiné úvěry, hypotéku atp.), u kterých tak začne docházet k výpadkům plateb, návaznému růstu úroků a zmnožování dluhů. Tento efekt, nazývaný také sekundární zadlužení, vysvětluje, proč většina lidí v exekuci čelí několika exekucím současně. Nízká výše nezabavitelného minima pak značně snižuje dlužníkovu motivaci pracovat v legálním zaměstnání (viz bod č. 7).

4) Nemožnost nakládat se svým majetkem

Po doručení vyrozumění o zahájení exekuce se na majetek osoby v exekuci vztahuje tzv. Generální inhibitorium. Dlužník v jeho důsledku „nesmí nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku.“ Exekutor se může rozhodnout, že prodej majetku přenechá povinnému, který mu pak výtěžek odevzdá. Pokud by však povinný s majetkem nakládal bez takového rozhodnutí a zákaz dispozice s majetkem porušil - například tím, že by prodal či na třetí osobu převedl svoje auto, byt nebo chatu, - bude taková transakce na podnět oprávněné strany prohlášena za neplatnou.

5) Hrozba příchodu exekutora do domácnosti

Návštěva vykonavatelů exekutora v domácnosti povinného nebývá spojená pouze s rizikem ztráty vybavení bytu nebo cenných věcí, ale také se značným psychickým stresem. Hrozba takové návštěvy přitom tíživým způsobem dopadá na celou domácnost, včetně dětí. Pokud dlužník bydlí v nájmu, u příbuzných nebo známých, ovlivňuje tato situace negativně i tyto osoby, protože hrozí, že budou v případě návštěvy exekutora zabaveny i věci, které nepatří dlužníkovi, ale například majiteli nemovitosti. Otázka, jak ochránit vlastní majetek v domácnosti sdílené s člověkem v exekuci, patří mezi nejčastější dotazy řešené bezplatnými dluhovými poradnami.

6) Ohrožení stávajícího bydlení a komplikace při hledání náhrady přístup ke standardnímu bytu

Exekuce často vedou k ohrožení nebo ztrátě standardního bydlení zadlužené osoby a její rodiny. Stávající bydlení se v důsledku redukce příjmů a blokací majetku může stát pro dlužníka neudržitelné, protože již nedokáže platit nájem a zálohové platby za energie a služby. Pokud je povinný vlastníkem nemovitosti, bývá tato často v rámci exekučního řízení prodána v dražbě. Získat nové bydlení ovšem nebývá pro osoby v exekuci jednoduché, pronajímatelé si totiž kvůli riziku neplacení nájmu své potenciální nájemce obvykle lustrují v Centrální evidenci exekucí. Záznam v tomto registru pak v lepším případě znamená vyšší nároky na záruky ze strany nájemce (vyšší záloha nebo i vyšší nájemné), v horším případě pak úplné odmítnutí dalšího jednání. 

V situaci ztíženého přístupu k nájemnému bydlení na volném trhu je smysluplnou možností bydlení u příbuzných nebo známých. V případě sdílení domácnosti s dlužníkem v exekuci však těmto osobám při současném nastavení české legislativy vzniká riziko zabavení majetku. Exekutor je totiž v ČR oprávněn vstupovat všude tam, kde se dlužník (nebo jeho movitý majetek) podle exekutorova důvodného podezření může nacházet. Pokud není na místě jednoznačně prokázáno, že daná věc nepatří dlužníkovi, může ji exekutor zařadit do soupisu majetku v rámci mobiliární exekuce a její majitel se musí následně domáhat její vrácení soudní cestou.

7) Ohrožení stávajícího zaměstnání a ztížený přístup k zaměstnání novému

Exekuce zásadním způsobem vstupují do vztahu zaměstnance a zaměstnavatele. Pro zaměstnance v exekuci je při současném nastavení výpočtu nezabavitelné legální práce za mzdu finančně výhodná pouze tehdy, pokud má naději na postupné splacení dluhu. V případě, že je dluh příliš velký, nebo roste rychleji, než ho splátky umořují, motivace i produktivita zaměstnance obvykle klesají. Pokud se se zaměstnavatelem nedomluví na vyplácení části mzdy (převyšující mzdu minimální) „na ruku“, tíhnou předlužení lidé kvůli nízkému reálnému výdělku často k práci „načerno“. Orientace na ilegální práci přitom přináší nejen riziko sankcí, ale také značně limituje portfolio potenciálních zaměstnavatelů a má jednoznačně negativní dopad na výši jejich budoucího starobního důchodu. 

Nízká výkonnost a nemožnost pracovníky finančně motivovat je spolu se zvýšenou mírou fluktuace značnou nevýhodou i pro zaměstnavatele. Exekuce zaměstnanců navíc znamená výrazně vyšší vytížení mzdové účtárny, které zákon pod hrozbou pokut ukládá exekuce administrovat, komunikovat s exekutory a provádět srážky ze mzdy. To vše způsobuje zaměstnavatelům zvýšené náklady a snižuje jejich ochotu zaměstnávat osoby s exekucí. Ačkoli se v posledních letech v důsledku nedostatku zájemců o práci zejména větší zaměstnavatelé naučili tuto zátěž zvládat, současná legislativa z nich dělá rukojmí systému. To budí pocity nespravedlnosti a podvazuje jejich ochotu vycházet vstříc potřebám zaměstnancům, kteří se při vstupu na trh práce potýkají s mnohočetnými bariérami. 

Exekuce nedopadají jenom na dlužníka

Život s exekucí nemá negativní dopad jenom na samotného dlužníka, dopadá současně i na jeho rodinu. Ohrožení majetku osob, kteří s dlužníkem sdílí domácnost, je zmíněno již výše. Zvláště citelně může exekuce dopadat především na děti žijící s ním ve společné domácnosti. Děti dlužníků se často za své rodiče a za sebe stydí, prožívají hlubokou bezmoc, nezřídka se dostávají do sociální izolace ve svém kolektivu (neboť nechodí na obědy a na kroužky, mívají obnošené oblečení) a přestávají chodit do školy. Exekuce v rodině tak i u další generace pomáhají roztáčet odstředivou spirálu sociálního vyloučení: mladí lidé jsou vystavováni odsouzení svého okolí, klesá jim sebevědomí, přestávají věřit systému, odmítají pravidla a autority, zvyšuje se u nich riziko sociálně patologického chování. 

Podle nedávné studie Národního ústavu duševního zdraví mohou také špatné sociální a ekonomické podmínky v dětství ovlivňovat duševní i fyzické zdraví v dospělosti. Děti exekvovaných rodičů si nesou následky exekucí po zbytek svého života. O to víc je v zájmu celé společnosti, aby pro lidi s exekucí existovala schůdná cesta k bezdlužnosti.